Pocházím z prostředí rodinného vesnického oddílu a v jezdectví a chovatelství koní se pohybuji již 40 let, jako aktivní jezdec, trenér, pořadatel závodů. V tomto období jsem došel k názoru, že se ČJF chová nepřátelsky právě k nám malým a ne moc majetným členům. Po roce 1989 se hledala cesta jak otevřít ČJF dalším členům. Proto vznikly veřejné tréninky následně hobby závody. Tato iniciativa nepřišla od vrcholných orgánů ČJF, ale od nás malých. Najednou bylo málo závodů a více veřejných tréninků a hobby závodů. To byl signál pro ČJF a jejich komise, aby tuto aktivitu členů omezila (a vzala pod svá křídla). Vymysleli se počty funkcionářů, které musí hobby závody mít a kdo se jich může účastnit a to jen členové ČJF. A poslední rána JIS a online přihlášky.

Počty koní u nás každoročně zvyšují. Každý druhý bez jakékoliv zkušenosti má dnes koně na zahradě a pro tyto lidi je olympiáda 100 cm na závodech hobby, na které dojedou do vedlejší vesnice. Ale dnes jak kůň - registrace, očkování, jezdec registrační poplatek ČJF internetové přihlášky, úbor jako na závody „To mě nestojí za to - nikam nejedu!!!" a na tyto lidi nikdo nemyslí? Ale ne jen na ně, ale i na pořadatele těchto malých hobby závodů. Přitom by stačilo, aby se hobby závodů mohl zúčastnit kdokoli, kdo splní jedinou podmínku a to je průkaz koně a odpovídající veterina, přilba a správné obutí, případně vesta. Pořadatel mohl hobby pořádat jednoduše. Podmínka 1 rozhodčí (vlastně kontrola ČJF nad hobby), veterinář a zdravotník. Výhody: tito amatéři a nadšenci, kteří po hobby jezdí, přičichnou k tomu, co jezdectví obnáší. V diskuzích při tomto setkávání se zkušenějšími jezdci trenéry či cvičiteli, rozhodčími se kultivují, přebírají zkušenosti (např. že kůň startující na trávě by měl být nakován a měl mít našroubované ozuby atd). Potom možný přechod do ČJF, příprava na licenci a nebo jenom to příjemné setkávání těch co mají rádi koně. A proto si myslím, že by ČJF měla tyto hlasy nejen slyšet, ale i vyslyšet. Protože za peníze, které ČJF,odvádíme, nic moc nevidíme a zašlapává to chuť něco dělat Ne v Praze a velkých jezdeckých centrech, ale u nás u malých na vesnicích, kam kůň od nepaměti patří.

Jinak pořádáme hobby závody a veřejné tréninky dvakrát do roka a věřte, že je to rok od roku těžší. Stalo se módou pořádat hobby závody pří závodech ve velkých centrech jako zdroj peněz ze startovného. Co nejvíce startů a to už není ta myšlenka hobby - vlastně závody na zkoušku, kde může parkur dokončit skoro každý, když mu například po třech zastaveních skok snížíme a necháme ho dokončit parkur. To se nedá při vysokém počtu startujících jak je tomu v těchto centrech. A nebo se mýlím? Vždyť závody by měli být pro jinou kategorii jezdců.

A není náhodou něco špatně, když trenéra (cvičitele) potřebuje jezdec jen pár dní kolem ZZVJ a pak už ho za celou kariéru nemusí potkat. To je vzdělávání? A na druhou stranu se všechno pro nás amatéry nebo spíše nadšence dělá složitější. Komu to pomáhá? Přitom peněz do ČJF přitéká čím dál víc. Není čas na změny nebo alespoň na diskuzi?  

Dlouholetý člen ČJF.